Jdi na obsah Jdi na menu
 


reference

Přivezla jsem si dvouměsíční štěně plemene BOC, vzhledem k povaze těchto pejsků, jsem se rozhodla vyhledat výcvik, kam budeme od mala chodit. Výcvik na cvičácích byl pro mne až moc upjatý, žádné volné pobíhání a pozitivní motivace pro pejsky.

Rozhodla jsem se tedy navštěvovat školku Irvin pod vedením Ing. Petry Malenovské. Charlie se zde od mala učil jak s pejskama komunikuje a to se bohužel na vodítku na cvičáku nikdo nenaučí. Naučil se jak se má chovat, když je v ohrožení, jak si správně hrát, jak překonávat strach. Charlie se naučil hlavně respektu k ostatním a ke mě. Péťa a Irvin nám pomohli překonat spoustu překážet a hlavně pubertu, kterou Charlie měl. Díky Irvinovi, se stal z Charlieho vyrovnaný pes, který se umí chovat ve smečce a díky Pétě, která to s námi všechno vydržela je z Charlieho socializovaný a vychovaný pes.(samozřejmě s mojí spoluprací a dodržováním pravidel)
Měla jsem tu možnost se potkat s mnoha kynology a musím říct, že školka Irvin v Pardubicích bohužel nemá konkurenci. Přístup, který je v této školce je pro psy velice důležitý.
Tímto patří velké dík této školce!!
 
                                                                             Kateřina Šulcová & Charlie 
 
Školku štěňátek Irvin jsem navštěvovala s naší špatně socializovanou fenou asi 2 roky. Na lekce jsme začali chodit až od 1 roku stáří, ale přesto nám to velmi pomohlo, zejména proto že lekce probíhaly pokaždé jinde. Cvičili jsme základní poslušnost v přírodě, u cyklostezek, na nádraží, u velkých supermarketů a rušných silnic a naše fena si postupně zvykla na ruch města, auta i lidi. Psi si na lekcích ve volných chvílích mohli mezi sebou hrát a tím se učili dominanci i submisivitě vůči ostatním psům ve skupině. Petra Malenovská je psí odborník každým coulem a ví, jak naučit páníčky a jejich psí mazlíčky vzájemnému respektu a poslušnosti.
 
                                                                      MVDr. Bára Formanová & Frida
 

Keď sme si pred rokmi kúpili zlatého retrívra, v jeho pol roku – ako sme boli poučení, sme začali chodiť na cvičák... klasický, oplotený, každý pes na vodítku, kontakt medzi nimi nebol žiadúci. Učili sme sa štandardné povely, veľa sme sa teda nenaučili a hlavne najzákladnejší povel – privolanie – nám nikdy úplne nefungoval... no ale Buddy bol typický retríver – bezproblémový dobrák, takže zase taký problém to nebol. Po Buddinkovi sme sa rozhodli pre šteniatko Slovenského čuvača – tentokrát fenku. A zase vrámci splnenia povinnosti sme začali hľadať cvičák... a to hneď ako sme si Aimee doviezli... našťastie... a našťastie sme zavolali do školky Irvin...:) Ako prvé sme sa dozvedeli, že začať výcvik u polročného psa je už neskoro, tak sme nastúpili akonáhle sme mali povinné očkovanie za sebou. Tiež sme boli oboznámení s pojmom „socializácia“ a jej prevedením v praxi. Cvičák nebol cvičák, proste sa išlo so šteniatkami buď do prírody alebo do mesta... A za pochodu a popri hre sa šteniatka (ale i my „páničkovia“) učili , čo bolo treba. Na školičku sa naše šteniatko vždy tešilo, malo tam kopec kamarátov, s ktorými sa vybláznilo a že sa pri tom naučilo veľa vecí, prišlo ako samo sebou. Občas bola pani trénerka na nás prísna, ale stálo to za to – dnes máme skvelého psa – kamarátku, na ktorú sa dá spoľahnúť... ostrú, keď je treba (je to predsa čuvačka) a nekonfliktnú medzi ľuďmi a inými psami. Možme s ňou robiť čokoľvek, čo je v bežnom živote treba - chodiť na voľno (nehrozí, že by niekoho otravovala) alebo na vodítku (bez ťahania), nechať pred obchodom, vziať ju do reštaurácie, do obchoďáku na eskalátory... ale aj baviť sa – plávať alebo skásať z loďky do vody, prekonávať rozne prekážky... Za to vďačíme predovšetkým  Ing. Petre Malenovskej a jej psej školičke.

                                                                        Ing. Nina Konopková & Aimee

Dobrý den,
mám psa irského vlkodava 4 roky, do školky chodíme od 5 ti měsíců, a celou dobu nás to oba baví a stále přináší nové situace a zkušennosti, stejně jako život, největší plus oproti ostatním cvičištím vidím v tom, že se cvičí v různých prostředích, různých situacích ,na volno a ne jen na jednom místě s překážkama a v daný den a hodinu, ale kdykoli a kdekoli:)...a proto bych nikdy neměnila, a vždy se s každým novým psem ráda vrátím, a mohu jen doporučit ,díky ní mám psa pro život a radost:)..a hl. naučila nás jak opravdu psu rozumět a nechat psa být psem, šťastným psem...

                                                                              Petra Studnická & Jackie

Už to budou téměř dva roky, co se školka Irvin stala pro mě s Errinkou neodmyslitelnou každotýdenní částí. Mnoho jsme se tam spolu naučily, našly si tam nové přátele a to jak psí, tak ty lidské. Sháníte-li vhodný výcvik pro Vašeho pejska, neváhejte a přidejte se k nám.

                                                                              Barbara Šaravcová & Errie

Do školky Irvin chodím se svým dvouletým psem od jeho tří měsíců. Pod vedením Petry Malenovské se z mého Parson Russel Teriéra stal poslušný pes a ne „diktátor“. Ve školce se učí nejen pes, ale i majitel. Což pro mě osobně bylo neskutečně důležité. Výcvik v ruchu města byl velikým přínosem a teď můžu se psem chodit „na volno“ skoro všude. Školku Irvin bych doporučil všem, co mají psa nebo uvažují o jeho pořízení.

                                                                                        Matěj Musil & Andy

 

Školička štěňátek Irvin je nejlepším místem pro výcvik psů všech ras od nejútlejšího věku. Nemusíte se sem bát chodit s malým psem, i když školičku navštěvují psi velkých plemen, jako je vlkodav, hovawart či novofundlanďan. Malý pes se zde skvěle naučí chování k velkým psům, díky čemu v běžném životě nebude docházet k nechtěným střetům s jinými psy. Výcvik se vždy odehrává v příjemném prostředí, skvělém kolektivu a formou, která nebude nudit Vás, ani Vašeho pejska. Já jsem začala chodit se svým cottonkem od 3. měsíce a mohu školičku jen doporučit.  

                                                                 Veronika Hasenöhrlová & Marmie

 

Se školkou Irvin mám zkušenosti od mého prvního pejska. Vyhovuje mi pozitivní přístup a forma cvičení pejsků. Mnoho lidí totiž nepotřebuje se svým psem zvládnout zkoušky poslušnosti, ale potřebuje, aby byl pejsek seznámen s městským provozem, dětmi, situacemi každodenního života. Mohu za sebe říci, že tato forma výcviku je i pro pejsky mnohem zábavnější než klasická drezúrní forma klasických cvičáků. Všem bych vřele doporučila hlavně kvůli tomu, že to je zábava nejen pro páníčky, ale hlavně pro pejsky. V dnešní době má hodně lidí pejska, ale většina z nás neví, jak svého miláčka naučit poslušnosti a hlavně zvládání obtížních životních situací. Je určitě skvělé učit se od člověka, který má skvěle vychovaného psa. Řídím se heslem - uč se od těch lidí, kteří to tak dělají a hlavně mají důkaz. Školka Irvin vychovává naprosto socializované a bezproblémové psy a myslím si, že tyto důkazy mluví za vše! děkuju skvělé lektorce a hlavně Irvinovi, který svým příkladem vychovával mnoho pejsků. 

                                                                 Veronika Pechancová & Sheryl, Bessy

 

Díky Školičce Irvin mám vedle sebe hodného a vyrovnaného psího kamaráda, který jen tupě neposlouchá mé příkazy, ale zvládne se mnou kdejakou situaci.
Lektorka Vás na víkendových akcích na Seníku "donutí" běhat v dešti po lese, vyskakovat z lodičky, jazdit namačkané v motorovém člunu nebo ve vozíku za autem, vozit psa v kolečku i surfovat na prkně,... Nejdřív nechápete proč, pak ale zjistíte, že to jsou společně strávené chvíle s Vaším psem a ve společnosti fajn lidí, na které nikdy nezapomenete.

                                                                 Romana Tichá & Fagi

 

O jedenáctitýdenní fenku novofunladského psa jsem "rozšířil" svoji domácnost a životní styl v situaci, která potřebovala zásadní změnu. Záměr se povedl, ale chtělo to "nějak pokračovat" a tak padla volba na Školku Irvin. Šel jsem sice "na jistotu", podle doporučení příbuzných a jinde ani nehledal, ale stále jsem přesvědčený, že to byla výborná volba! Fena "klidnějšího" plemene mi byla hned od první lekce více méně schválena a tak jsme mohli ve 3 měsících začít. Začátky byly sice místy svízelné, ale díky trpělivosti naší "šéfové Péti" s námi oběma, jsme to nikdy nevzdali ( školka je totiž zaručeně také o páníčcích, jejich přizpůsobivosti a pochopení). Dnes je moje novofundlandí souputnice tříletá, do školky ale chodíme stále a pravidelně. Snažíme se nejen "udržet" nacvičené, ale v rámci možností plemene přidat i nějaké další dovednosti. A navíc teď patříme do kategorie "školkových matadorů", kteří občas něco předvádějí těm nově příchozím. A to není tak dávno kdy jsme těmhle "matadorům" jen tiše záviděli. Postupně jsme sice vzdali původní výstavní a chovatelské ambice, ale to jsou zkušenosti "o něčem jíném" ...... V každém případě mám teď ve své fence spolehlivého životního "parťáka", se kterým se mohu bez obav pohybovat v libovolném prostředí a užívat si obdiv, nebo i respekt "těch ostatních". Dík za to patří Školce Irvin! Ale tahle školka není jen o psech a jejich cvičení! Pro mě a myslím i pro řadu dalších "frekventatů" školky, jsou důležité také osobní vztahy uvnitř této zdánlivě nesourodé skupiny "lidí se psy"! Doufám, že nám to vydrží hodně dlouho!

                                                                      Ing. Ivan Freiburg & Raia

 

S naší brazilskou filou - psem Baronem jsme začali školku Irvin navštěvovat v jeho osmi měsících. Brazilská fila je velké plemeno určené k ostraze usedlostí. Je učenlivá a inteligentní, ale chodit s ní na cvičiště stejně jako chodí jiná plemena je vždy kontraproduktivní, protože fila se začne brzy nudit. Její výchova by měla probíhat formou hry a motivace, nikoli ve formě drilu. Ve školce Irvin to tak je! Baron se učil nejen socializaci, ale učila jsem se především já komunikaci se svým psem. Vzhledem k tomu, že s námi náš pes žije v jedné „smečce“ jezdí s námi na všechny výlety i dovolené. Důležitost pravidelného pobytu ve školce vidím v perfektním zvládnutí různých situací. Baron jezdil na vozíku sněžného skútru, v rolbě, v kabinkové lanovce, ale strávil s námi i víkend na obytné lodi nebo v hotelu. Je to skvělý a oddaný společník, kterého bereme všude s sebou. Výcvik s ním byla občas velká dřina! On váží nyní v dospělosti 70kg, a s mými 58kg je nejdůležitější, abych svého psa zodpovědně zvládla, aby mě poslouchal a povelům rozuměl. Je to tak díky Petře, která nás vše naučila a i díky času který mu věnuji. Důležité je, že vím, jak s ním pracovat a komunikovat. Informace, které jsem se dozvěděla ve školce jsou pro mě k nezaplacení! Nedávno se naše „smečka“ rozrostla o dalšího člena a to o fenku brazilské fily Bou Esperanzu. Boanka je mnohem tvrdohlavější než Baron, ale vzhledem k tomu, že do školky chodí už od třech měsíců umí teď mnohem více než Baron v jejím věku.Díky správné komunikaci je soužití s našimi psy pohodové. V tom vidím největší přínos školičky pro naší velkou „smečku“ :-D

 

                                                     Iveta Mrázková & Baron & Boa Esperanza

 

Než jsem začala se svou 1.fenkou Rhodéskaho Ridgebacka chodit do školičky k Pétě Malenovské,byla jsem člověk vychovaný klasickým kynologickým klubem.Po zkušenostech ,které nebyly jen špatné,ale vesměs pro moji fenku naprosto nevhodné přísným přístupem(protože tam se přistupuje ke každé rase a povaze stejně),jsem náhodou vyhledala tuto školičku .Přístup a forma výcviku mi z mé roční vystresované holčičky udělalo pohodového psa.Je to nejen jiným přístupem k jedinci a rase,ale také to,že nás všechny Petra učí TRPĚLIVOSTI, na nikoho nespěchá, a vy máte možnost si v klidu vytvořit úžasný vztah se svým psem.Ted opět chodím 15 měsíců se svou druhou fenkou a neskutečně si užíváme veškeré výcvikové akce,cvičení v rozdílném prostředí a s novými lidmi.Pokud stále váháte...přijd'te se na nás podívat...strhne vás neuvěřitelně poho nálada a když uvidíte za pár lekcí pozitivní změnu už na www.skolkairvin.cz nedáte dopustit .

                                                                                                                                                                                     Radka Macháčková & Shara & Deríss

 

Když jsme si pořídili našeho prvního „rodinného“ psa – irskou vlkodavku Cailín – byli jsme naprostí začátečníci. Byl to náš první společný pes a hned to největší plemeno. Když jsme Cailínku přivezli bylo to roztomilé velké štěně, které příliš rychle rostlo. Procházky s ní byly pro nás čím dál tím náročnější, protože tahala a zároveň rostla a čím víc rostla, tím víc tahala…. Pak jsem náhodou získala kontakt na školku Irvin. Napsala jsem email a už v něm mi majitelka školky Petra rázně naznačila, že jsme měli být ve školce již před 3 měsíci a ne až nyní, že je velice pozdě, ať okamžitě přijedeme. Na tu první lekci v životě nezapomenu. Dělali jsme špatně úplně všechno! Chtělo se mi brečet, křičet vzteky, utéct a nevím co ještě. Kdybych měla vypisovat podrobnosti, možná by z toho byl malý román. Ale vydrželi jsme. Je to jako s dítětem, když víte, že je něco pro něj dobré, vydržíte, i když se vám to třeba nelíbí. Chodili jsme s Cailín pravidelně do školky – zpočátku i 3x týdně. Jsou věci, které už nikdy u Cailín nenapravíme a to jen proto, že jsme přišli pozdě. I přesto je to krásná a milá vlkodavka, která je naprosto v pohodě ve společnosti lidí i psů. Zvládá situace ve městě, na nádraží i v lese. Jeli jsme s ní několikrát lanovkou, ve člunu… Umí se chovat doma – má svůj vlastní gauč v obýváku, nemáme problém se s ní ubytovat v penzionu, v hotelu, jet na dovolenou. A když už byla tak velká, že si s ní ve školce Irvin nikdo nechtěl hrát, tak jsme jí pořídili kámošku Darion. Je o rok mladší a je to taky vlkodavka. Teď chodí do školky Irvin spolu. Darču jsme samozřejmě přivedli do školky už ve dvou měsících a musím říct, že je to znát! Naposledy jsem se o tom, jak jsou skvělé přesvědčila, když jsme šli na procházku do lesa. Máme svůj oblíbený velký les, kde je možné dělat nespočet okruhů a „holky“ se tam vždycky parádně utahají. Tak jsme dojeli autem, vystoupili a už z dálky jsme viděli, že u lesa na poli je pán se psem. Holky byly nedočkavé, vždycky začínají procházku úprkem – mají radost. Tak jsem mačkala palce a „modlila“ se, aby se nic nestalo, aby se nepopraly s cizím psem (pořád se něčeho bojím a obávám). Vždy, když se některá z nich pustila trochu dál, než bylo přípustné – Luboš na ně písknul nebo zavolal jménem a oni se zase okamžitě vrátily zpět. Bylo jasně vidět, že by si rády šly očuchat toho cizího pejska, ale bylo také jasně vidět, že respektují názor svého pána a to ten, že se jde po cestě stále dál k lesu a žádná zastávka není možná. Byl to úžasný pocit, kdy ovládáte svého psa a nepotřebujete k tomu vodítko. Běhaly volně a přesto si nedovolily se od nás vzdálit…..

 

Školce Irvin a Petře vděčíme za to, že naše holky jsou pohodářky a že mají šťastný psí život plný her a zábavy a spoustu psích a lidských kamarádů.

J., L., D. a L. Petržilkovi a Cailín a Darion

Pořídila jsem si psa. Boxera. V mých představách zábavného společníka, nejlepšího přítele a bláznivého parťáka. A přesně takový byl a je. Je to můj bláznivý přítel, ale... Do školky Irvin jsme začali chodit hlavně kvůli socializaci. Na běžný cvičák za plotem nás nechtěli, protože jsme byli moc mladí a po pravdě, já tam také moc nechtěla. Co se psem, který poslechne v bezpečí plotu, ale na procházce uteče za smečkou. Byla jsem ráda, že školka Irvin je a můžeme tam i s tak malým štěnětem. Jenže ono to štěně rostlo a dnes už je to velký puberťák. Socializujeme dál, ale hlavně fixujeme poslušnost. Dnes jsem se vrátila z procházky, na které mohl být můj puberťák většinu času na volno. Trénovali jsme různé povely, které se ve školce učíme (sedni, zůstaň, čekej, stůj, okolo atd...) a domů jsme přišli naprosto spokojení. A jak to vím? Moje štěndo, můj parťák a můj nejlepší přítel teď leží vedle mě s hlavou položenou na mé noze, chrápe jako dospělý chlap a jednou za čas na mě hodí očkem, aby zkontroloval, že tam stále jsem, olízne mi tvář, abych věděla, že mě má rád a zítra na procházce stejně skvěle poslechne, protože ví, že já si to přeji. Na oplátku mu jsem stejně dobrým přítelem a díky školce Irvin si spolu užíváme tolik zábavy, kterou by nám mohl kde kdo závidět- však kdo se psem pluje na člunu, kdo s ním hraje v lese na schovávanou, aniž by měl strach, že pes se ztratí nebo uteče, kdo si může dovolit jít kamkoli, protože jeho pes ho bude všude následovat? Jsme parťáci a to díky skvěle vedené školce Irvin!!!! 

Nikča a Artuš

Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že si pořídím psa. Ale nikdy neříkej nikdy. A tak mám doma fenku plemene Akita Inu. Když jsem si ji přivezla, byla jako malý medvídek. O tom, že bych s ní chodila na cvičák, jsem nikdy neuvažovala. Když bylo mé fence půl roku, náhodou jsem na internetu narazila na stránky školky Irvin a první, co mne zaujalo, bylo slovo socializace. A tak jsem školku navštívila. Zjistila jsem, že socializace je velice důležitá a musím říct, že je fajn, když si Váš pejsek může pohrát třeba s dalšími deseti psími kamarády a přitom se ještě něco naučit. Když se totiž proběhne a vydovádí, lépe se pak soustředí na cvičení. Například taková jízda kabinkovou lanovkou, nebo obyčejnou sedačkovou lanovkou, plavba na člunu, na prkně jsou zážitky nejen pro Vašeho psa, ale i pro Vás a musím říci, že díky těmto aktivitám potom můžete vzít svého psa téměř všude s sebou. Nyní už chodíme rok a půl, a abych byla upřímná, ne vždy to bylo jednoduché!!! Není to jen o tom, že se učí Váš pes, ale především se učíte Vy. Ale co by člověk neudělal pro svého psího miláčka. Zkuste to, a uvidíte.

                    Táňa a Aki             

Jednoho krásného dne jsme se rozhodli, že si pořídíme štěňátko pejska BOC. Bez zkušeností s výcvikem jsme po počáteční panice dostali doporučení na Psí školku Irvin pod vedením Petry Malenovské. Začátky, tak jak to bývá, byly velmi krušné, nicméně jak Petra vždy tvrdí, musíte vytrvat a vyhrajete. Velmi nás potěšilo, když se první známky snahy začaly projevovat již po pár týdnech intenzivního výcviku. Ani na chvíli nelitujeme našeho rozhodnutí dojíždět do psí školky Irvin 30km, než zvolit „cvičení“ v místě bydliště a i nadále v tom budeme rádi pokračovat. Vzhledem k tomu, že je Arionovi zatím devět měsíců, čeká nás ještě spousta, spousta, spousta a ještě více práce a jsme rádi za skvělé Petřiny rady, vedení, pochopení, návody i názorné ukázky na jejím vlastním pejskovi, které jsou jasným důkazem jejích schopností.

Honza a Arion

 

Když jsme si domů dovezli 2 měsíčního Arionka, dostala jsem strach, jestli u nás pejsek bude šťastný, jestli mu budeme schopni dopřát dostatek pohybu a vybytí (přeci jen je to BOC). Ihned jsem proto vyhledala místní cvičák, kde jsem se dozvěděla, že mám přijít až za půl roku na jaře. Můj selský rozum bil na poplach. Cítila jsem, že je to pozdě. Díky bohu jsem dostala od známých doporučení, že v PCE je prý nějaká dobrá školka. Na internetu jsem si našla Psí školku Irvin a schůzku si se mnou Péťa sjednala prakticky ihned. „Nahnala“ mě ještě rychle na poslední říjnový Seník (což bylo mimochodem úžasné) a s manželem jsme se pustili do intenzivního výcviku základní poslušnosti. Náš pejsek se na lekcích vyběhá, pohraje si s ostatními pejsky, naučil se (a stále se učí), jak se chovat ve smečce, pochopil, že asi není dobré vyskakovat si na větší plemena J, apod. Já s manželem jsme se zase naučili, jak u pejska uplatňovat pozitivní přístup, ale zároveň být důslední a udržet si hranice, které si stanovíme. Jsem obrovský fanda alternativních přístupů výchovy u dětí a díky Pétě jsem zjistila, že něco podobného existuje i u pejsků. Hodně lidí v našem okolí se až diví, kolik energie a času vkládáme do našeho Ariona (vždyť by mohl být jen na zahradě, že), ale pro nás se výcvik stal samozřejmostí, nutností a radostí. Už teď máme úžasného pejska, který přiběhne kdykoliv na něj zavolám, nebojím se s ním jít v parku na volno a nechat ho očuchat jiné pejsky (pokud jsou na volno), respektuje mě i manžela a zkrátka vidím na něm, že je šťastný. Přála bych všem pejskům, aby měli páníčky, kteří se nechají Péťou vést a snesou na sebe jak ocenění, tak i kritiku, která je nezbytnou součástí výcviku. Jak říká lektorka, výcvik je hlavně o páníčcích a jak říkám já, bez Školky Irvin by naše soužití s pejsek vypadalo úplně jinak. Moc za vše děkujeme a budeme velmi rádi pokračovat :-D

 

         Alice a Arion

a další reference budou přibývat.....